V pátek do naší školy zavítali handicapovaní sportovci, aby nám ukázali, že sport nezná hranice. Předvedli nám zcela nové sporty, o kterých jsme dosud neměli ani zdání. Mohli jsme si vyzkoušet hru podobnou pétanque zvanou boccia, ve které jsme zaznamenali velmi drobné úspěchy. Pak přišel na řadu goalball tedy míčová hra pro nevidomé a slabozraké. Tady jsme selhávali v plné čáře. Orientovat se pouze podle cinkání míče bylo opravdu velmi složité a náročné. Na hřišti jsme se pohybovali jako nemotorní chrobáci, kteří jsou jen stěží schopni nějaké smysluplné akce. Dalším oříškem byl handbikový trenažér. Ujet pár kilometrů po rovince ovšem pouze s ručním pohonem byla pěkná makačka. A to jsme ještě nemuseli zatáčet a zažívat terénní nerovnosti a výmoly. Dalším bonbónkem byl basketbal na vozíčku. Nevěděli jsme co dřív, jestli jezdit nebo házet. Jenom se rozpohybovat bylo značně náročné a co teprve dohodit ze sedu až na koš. Prakticky nemožné. Nakonec jsme si ještě vyzkoušeli, jaké to je, když zápasíte se soupeřem a start je vkleče. Vaše síla se přesouvá úplně jinam, než ji očekáváte. Kymácíte se, vrávoráte a osvědčené chvaty, které se pojí se stojem, se zcela míjí účinkem. A pak už jenom padáte jako hrušky. No a poslední pořádnou pecku nám uštědřili dva skvělí borci, kteří nám ukázali stolní tenis na té nejvyšší úrovni. Dívat se na olympionika v jeho sportovním oboru byl opravdu zážitek. Prožili jsme skvělý den a odnesli si perfektní zážitky. Vyzkoušeli jsme si sporty, které vypadají velmi snadně, ale opak je pravdou. No a co z toho plyne? Handicap není handicapem! Tito kamarádi nám ukázali, že i když jim na těle něco chybí nebo nefunguje, neznamená to, že jsou horší, slabší, že vyžadují soucit a odvrácené pohledy. Naopak. Jsou to parťáci, od kterých se můžeme učit. A ten sport? Ten patří v jakékoliv podobě všem a měl by být naším každodenním společníkem. Tak pojďme na start!

                                                                                                          žáci IV. B a třídní učitelka