Když napadl první sníh, vyrazili jsme na tělesnou výchovu ven. Nedaleko školy jsme si našli krásně bíle zasněžené pole. Tady se děti s radostí rozběhly a začaly stavět sněhuláky. Po chvíli však zjistily, že do rána napadl prašan, ze kterého nešlo vyválet větší koule, tak potřebné na jejich stavbu. Žáci se ale nevzdali a začali vymýšlet jakým způsobem nad sněhem vyzrát. Někteří spojili své síly a každý našel nějaký postup, kterým dokázal svého sněhuláka postavit. Na závěr samozřejmě nechyběla ani koulovačka. Všichni jsme odcházeli zpátky s červenými tvářemi.

Doufáme, že to nebyl poslední sníh a ještě si ho někdy užijeme. Pokud by však nenapadl, máme v záloze bruslení na umělém kluzišti na náměstí.

                                                                               Tř. učitelka V. A Šmejcová Jaroslava