Naše planeta Země je skutečně nádherná, kouzelná, jedinečná. A pohled z výšky na ni musí být neuvěřitelným zážitkem. To se ale povede jen jedincům a my to asi nebudeme. Tak jsme si alespoň zašli do přírodovědného centra, které nám tenhle zážitek pomohlo přiblížit. Kromě pohledu na naši modrou planetu, která svými pestrými barvami skutečně vyniká mezi ostatními planetami, jsme mohli sledovat i náš „obyčejný“ šedý Měsíc. Pozorovali jsme Zemi, jak se otáčí kolem své osy a tím zajišťuje, že se u nás střídá den s nocí. Byli jsme svědky její poutě kolem naší největší hvězdy Slunce. Mohli jsme sledovat i oběžné dráhy dalších planet naší soustavy. Byl to neobyčejný zážitek. Poznali jsme, jak se střídají roční období, jak sluneční paprsky osvětlují povrch naší planety a jak tento miliony let opakující se pohyb má na svědomí i pestrost fauny a flory. Byli jsme při startu kosmické lodi a představovali si, jak v ní sedíme a stáváme se hvězdáři, cestovateli prostorem, který si stěží umíme představit. Byli jsme jako v pohádce. Každý z nás snil o tom, jak on sám pluje nekonečným vesmírem a objevuje nové planety, bytosti, rostliny i zvířata. A zvířata jsme také viděli. Pakoně, antilopy, zebry, lvy, hyeny, šakaly a další zvířecí poutníky, kteří přesně kopírují změny v podnebí i počasí. Jejich životním údělem je cesta, cesta za potravou. Když už ji nebudou moct absolvovat, zemřou. A to je koloběh života, který naše Země denně zažívá. Něco nového se rodí, něco umírá. Všechno s pevným a neúprosným řádem. A tak to asi má být. Planeta si žije svým vlastním životem bez ohledu na přání i činnost člověka. A tak tomu bude i nadále.

                                                                                                          žáci V. B a třídní učitelka