Dlouhé dny, teplo, otevřené hrady a zámky a další atributy nám jasně značí, že se blíží prázdniny. Poslední školní víkend byl i pro nás symbolem posledního výletu s turistickým kroužkem. Vybrali jsme si na závěr Krušné hory.

Ráno nás ještě nádraží vítalo chladným větříkem, ale když jsme dojeli do cíle naší výpravy, už nás šimraly teplé sluneční paprsky. Lesní stezkou jsme došli až do vesnice Výsluní, kde jsme nakoukli do starobylého kostela. Ten se pro svou velikost nazývá také katedrálou Krušných hor. Jeho pohnutá historie ho dovedla až do dnešní doby, kdy slouží nejen např. ke svatbám, ale také ke kulturním akcím. Dokonce se v něm natáčely i různé filmy. Tento víkend byl kostel připraven na ples slunovratu. Kromě kostela jsme využili i místní dětské hřiště, kde jsme si zasportovali, posvačili a nabrali další síly.

Pak jsme se pomalu „kouleli“ z kopečka až k Hasištejnu. Tento středověký hrad plnil klíčovou roli v obraně země, chránil přístupy k důležitým horským průsmykům, kterými vedly obchodní stezky z Německa do nitra Českého království. I v dnešní době z jeho stěn sálá tajemno, které se v jeho útrobách odehrávalo po mnoho let. Z věže je krásně vidět do okolní kopcovité krajiny, kterou právě jeho obyvatelé chránili a bránili. Síla stěny věže jasně naznačuje, že byla velkou jistotou pro své obyvatele. Po prohlídce jsme se vraceli na naši další cestu padacím mostem, který se klene přes pěkně zachovalý hradní příkop. Ten kdysi bránil nezvaným hostům vniknout do hradu.

Poslední část naší cesty byla pěkně krkolomná a klikatá. I tak jsme si ji užili. Celou dobu nás doprovázel potok. Poskakovali jsme po jeho kamenech, občas žbluňkli do vody nebo se potkali s žábami či vážkami. Rozloučili jsme se s horami, nasedli do vlaku a jeli zpátky domů.

Každý náš turistický výlet byl něčím zajímavý, něčím jiný a nezaměnitelný. Všichni na ně budeme rádi vzpomínat.

                                                                                                          žáci V. B a třídní učitelka