Ano, ano, je to tady zase. Opět v našem městě napadl sníh a toho jsme museli i tentokrát využít k zimním hrám a sportování na měkkém prachovém sněhu. Vybavili jsme se teplým oblečením, rukavicemi, čepicí a hlavně dobrou náladou. Venku sice mrzlo, až praštělo, ale nám to nevadilo.

Vyšli jsme na dětské hřiště, které patří naší škole. Máme tam houpačky, skluzavky, lezeckou stěnu, branky na fotbal a spoustu prostoru. To všechno jsme využili k našim hrám a sportování. Už jste se někdy klouzali po zamrzlé klouzačce? Nebo jste se houpali na houpačce s lehkou vrstvou námrazy? Ne? Tak to někdy zkuste. Je to prima zábava, ale vyžaduje to i notnou dávku šikovnosti a obratnosti. Také jsme zkoušeli hrát fotbal v parádní vrstvě prašanu. Míč se nám sice chvílemi ztrácel, občas klamal hráče i protihráče, ale góly padaly do obou branek. Někdy jsme uklouzli a padli do načechrané sněhové peřiny, občas jsme s míčem vykopli i dávku sněhu, ale náladu nám to nezkazilo.

K naší další zábavě jsme využili i hračky – bagry, nákladní auta, kbelíčky, lopatky a další výbavu. Nakládali jsme a převáželi sníh, tvořili jsme z něho bábovky a hrady. Bavili jsme se skvěle. Někteří z nás dělali ve sněhu andělíčky, jiní ze stop tvořili obrazce a další si hráli na honěnou. A když jsme uklouzli a upadli? Tak to se vůbec nic nestalo, protože jsme spadli do měkké sněhové peřiny. Sníh byl třpytivě bílý a čisťoučký jako skutečná péřová duchna a udělal nám znovu velkou radost.

Hodina utekla jako voda a my se museli vrátit zpátky do školy. Škoda. Uvidíme, jestli nám vydrží ještě do další hodiny tělocviku. Už totiž vymýšlíme další aktivity, které lze dělat jenom a pouze v tom bílém lehoulinkém nic.

                                                                                                          žáci 1. B a třídní učitelka