Všechny tři první třídy vyjely na adaptační pobyt do Lesné, na který jsme se všichni moc těšili. Už v autobuse panovala dobrá nálada. Po hodince jízdy jsme vystoupili před naším hotelem, kde nás přivítali šesťáci, kterým pobyt právě končil. A jako správní starší parťáci nám pomohli s kufry. Poděkovali jsme jim, zamávali a šli prozkoumat okolí.

Z místní krajiny jsme byli nadšení. Kromě lesů a luk nás tady čekala sportoviště, bludiště, muzea, zvěrokruh a další zajímavosti. Hned první dopoledne jsme využili ke společným hrám a soutěžím. Pak už nás čekal vydatný oběd. Po něm jsme si lehce vybalili věci z kufrů a vyrazili znovu ven. Tentokrát jsme si vyšli do lesa, kde jsme stavěli domečky pro zvířátka. Každé skupině se stavba velmi vydařila a tak následovala sladká odměna. Ten den jsme ještě společně „blbnuli“ na louce a poznávali svoje spolužáky a spolužačky. Po večeři jsme se sešli na pokoji a vytvořili si krásné srdíčko z našich vystřižených ručiček. V každé bylo napsáno jméno jeho majitele. Někdo svoji ručku ještě vyzdobil obrázkem, který ho měl vystihovat. Kluci kreslili míč, protože jsou fotbalisti, holčičky zase tanečky, apod. Společné dílo se líbilo všem. Pak už přišla na řadu hygiena a spinkání.

První noc bez maminek byla plná očekávání. Za celý den jsme nabyli spoustu nových dojmů, unavili se vycházkou, hrami a soutěžemi tak, že jsme nakonec hned po sprše usnuli.

Druhý den ráno nás vítalo sluníčko a také nový program, který už byl pro nás připravený. Nejdříve jsme pracovali v učebně. Povídali jsme si o ptáčcích – kde žijí, jaké ptáčky známe, z čeho se rodí nová ptáčátka, jaká staví hnízda a ještě spoustu dalších věcí. Zblízka jsme si prohlíželi opravdová ptačí hnízda, zkoušeli jsme propíchnout prstíkem žloutek slepice i křepelky, ovívali jsme se ptačími pery. Pak jsme vyrazili do lesa plnit úkoly skřítka Emílka. Byla to velká zábava. Společnými silami se nám podařilo vyluštit tajenku, kterou nebyl nikdo jiný než pán lesa strakapoud. Nakonec si ještě každý z nás vyrobil ptačí krmítko, které jsme si mohli odvézt domů. Celé dopoledne uteklo jako voda a my sotva stihli doběhnout na další skvělý oběd.

Po rychlém odpočinku jsme znovu vyrazili ven. Společně jsme si povídali, hráli a smáli se. Teď nás čekala další stezka lesem a plnění dalších úkolů. Orientovali jsme se podle barevných praporků. Bohužel jsme jeden minuli. To ale vůbec nevadilo. Ostatní zadání jsme znali a správně odpovídali. Všechny naše aktivity nás vedly k tomu, že jsme se stále více a více poznávali. Postupně se z nás stávala správná parta, která nezkazí žádnou legraci a kde si dokážeme navzájem pomáhat. Každý večer jsme byli za splněné úkoly odměněni malým balíčkem s překvapením.

Poslední večer jsme se všichni sešli na pokoji u holek a četli si Popletené pohádky od tety Bětky. Všechny nesmysly, které se tetě Bětě do pohádek vloudily, jsme odhalili. V tu chvíli se nám už klížila očka a my se rozešli do svých pokojů. Plyšový Iáček nám dal na dobrou noc ještě malou pusu a my se pomalu propadali do říše snů.

Páteční ráno bylo pro nás úžasné. Věděli jsme, že jedeme domů a že na nás budou čekat naše maminky a tatínkové. A protože už nejsme žádní malí školkovníčci ale pořádní školáci, měli jsme zabaleno natotata a šli čekat na autobus ven. Tam jsme ještě byli odměněni medailí za skvělé zvládnutí našeho prvního společného pobytu.

Do Lesné někteří z nás přijížděli s obavami, jak to sami bez maminky zvládnou. Nakonec jsme si to všichni parádně užili. Nikdo nesmutnil. Teď už je z nás parta, která bude držet při sobě, která si bude pomáhat a která je opravdu moc prima. Všichni byli skvělí – kluci i holky. A věříme, že tomu tak to bude i do budoucna.