K základnímu vzdělání žáka první třídy patří samozřejmě i seznámení se s knihovnou. Ani my jsme nemohli vynechat tento kulturní stánek. Knihovnu máme přímo ve škole, takže jsme se jenom skouleli z prvního patra dolů a už jsme se ocitli v království knížek. Nejdříve jsme jenom naslouchali slovům paní knihovnice. Její vyprávění bylo jako pořádně komplikovaná detektivka. Museli jsme si zapamatovat nejen to, kdo je autor a kdo je ilustrátor, ale také co je jméno a co příjmení. Všechny tyto informace jsou totiž nezbytně nutné ke správnému vyhledávání knih. Ještě si budeme muset osvojit abecedu, protože i ta hraje ve vyhledávání důležitou úlohu. Tyhle všechny znalosti ale můžeme využít jenom tehdy, pokud hledáme takzvaně krásnou literaturu, tedy příběhy. Pokud potřebujeme najít encyklopedické informace, orientace v knihovně je zcela odlišná. Nebudeme vám tím ale komplikovat hlavu. Skutečnost je ta, že jsme si nakonec mohli úplně sami vybrat z polic knihu, jakou chceme. Prohlédli jsme si ji, někdo zkusil i kousek číst a hned jsme mohli sáhnout po zase úplně jiné knížce. Bylo to moc pěkné listování. Podivovali jsme se, kolik knížek pro děti se nachází na tak malém místě. Někteří z nás už do knihovny chodí se svými rodiči či prarodiči, takže to tady znali. Pro většinu to byl ale nepoznaný kus světa. Teď už jenom čekáme, až nás budou knihovníci pasovat na čtenáře a my si budeme moc úplně zdarma založit průkazku právě do světa knih. My už totiž umíme číst! I ve škole si čteme povídky, pohádky a příběhy a umíme je i převyprávět. Jasně že tuhle disciplínu budeme muset ještě nějaký čas pilovat k dokonalosti, ale my to zvládneme. Hlavně že už víme, kam zajít pro dobrou knihu!

                                                                                                          žáci I. B a třídní učitelka