Adventní čas je v plném proudu. V oknech svítí světýlka, stoly zdobí adventní věnce, na kterých už hořely dvě svíčky, dopisy Ježíškovi jsou dávno odeslané a v kuchyních se line vůně pečeného cukroví. Jedním z tradičních kousků jsou i perníčky. A právě za perníčky jsme se vypravili do muzea.

Nejdřív jsme si prohlédli vizovické pečivo, ze kterého byly upečeny rozličné postavičky, zvířátka, věnečky či svícny. Bylo nádherné, ale nevonělo a ani se nedalo jíst. Pak jsme postoupili do další místnosti a tady už jsme obdivovali nádherné výrobky z perníku. Prohlíželi jsme si betlém od pana Lady, který byl k nerozeznání od toho kresleného. Dívali jsme se na sobí spřežení se saněmi, obdivovali Pražské Jezulátko v různých oblečcích a velikostech či perníkové chaloupky zasněžené polevou z bílků. Cítili jsme se jako v pohádce. Prohlíželi jsme si všechno, co bylo vyrobeno z perníku a nevěřili svým očím.

Když jsme nasbírali dostatek inspirace, usadili jsme se ke stolečkům a pustili se do zdobení perníkových zvonečků. Měli jsme k dispozici sníh různých barev. Během chvilky vznikaly různé motivy, které v našem provedení hýřily barvami. Někdo si ozdobil perníček jako fotbalové hřiště, jiný dělal sněhuláka, další rozkvetlou zahradu… Každý podle své fantazie a vkusu. Během zdobení jsme každou chvilku i ochutnávali sladký voňavý sníh. Někdo si svůj perníček nazdobil a hned snědl, jiný si ho odnášel domů pro maminku či tatínka. Ještě jsme si koupili mistrovsky provedené perníčky. Nasyceni něžnou krásou šikovných rukou, bílkovým sněhem a cukrovím jsme se pomalu vydali zpátky do školy. Tam jsme si ještě navzájem porovnávali naše dílka a sdělovali svoje dojmy.

Výstava byla opravdu krásná a to, že jsme si mohli ještě vyrobit i vlastní perníkové cukrovíčko nás opravdu potěšilo a ještě víc vtáhlo do vánoční atmosféry. Pokud vám zbude čas, jděte si i vy prohlédnout tu něžnou voňavou krásu. Stojí to za to!

                                                                                                          žáci 1. B a třídní učitelka