Ve středu se opět učebna výtvarné výchovy proměnila v keramickou dílnu. Dvě skupiny roztočily kruhy, třetí se pustila do modelování. Hlína se pod prsty měnila v tvary, které začínají mít svůj vlastní příběh. Vzduch byl plný soustředění, klidného hovoru a občasného smíchu. Naše třetí setkání se neplánovaně protáhlo – tři vyučovací hodiny prostě nestačily. Když se kruh točí a hlína poslouchá, čas má jiný rytmus. Poprvé jsme nanášeli glazuru. Glazura je tenká vrstva, která po výpalu dá keramice lesk, barvu i pevnost. Zatím působí nenápadně – matná a někdy trochu záhadná. Ještě nás čeká výpal, ale už teď je jasné, že každý kousek ponese otisk trpělivosti a radosti z tvoření.